Dvojzkoušky Třebovice 15.4.2012

   

  Třebovice se staly v neděli 15. 4. místem vosího rojení. Přes odporné počasí s nepřetržitě zataženou oblohou, vlezlou zimou a neúnavným deštěm se nás slétlo rovných 10 na dvojzkouškách, které pískala paní rozhodčí Jaroslava Podmolová. Vybaveni stany jsme čelili (vlastně čelily, neboť chlopka jsme mezi sebou neměly žádného ) mokru, ale tyto se staly rovněž  zdrojem pobavení, to když Ivina skupina předvedla hned v úvodu parádní   klauniádu pod názvem „ jak stavba stanu nemá vypadat“.

  Na samotnou stavbu se vrhly v počtu čtyř. Jedna po druhé střídavě mizely pod plachtou, manipulovaly kovovými tyčkami, aby vzápětí zjistily, že plachta je naopak. Maličko systému vnesla do stavby Iva- prý zkušená skautská harcovnice. Z velitelského stanoviště pod vztyčenou plachtou udílela zbytku své nemotorné skupiny pokyny. Celý proces stavby však trval tak dlouho, až Hančin Ax, přivázaný stále ještě k nerozložené kleci, začal po cvičáku s kovovým domečkem drandit jak romský kočovník a Evina Argita netrpělivě obšťastňovala svými vítacími skoky všechny přítomné, přičemž jim razítkovala bahnité tlapky přímo na relativně ještě čisté bundy. Zdálo se, že pod plachtou se budou muset střídat a „stojnou tyčku“ bude vždy dělat ta, která zrovna nebude závodit. Nakonec se však přece jen podařilo- za všeobecného jásotu- stan postavit.

  Samotné závodní působení Vosáků už ale tak veselé nebylo. Smůlu zahájila Eliška v trojkových bězích. Náročné parkury se jí nepodařilo překonat a sklidila dva disky. Ve dvojkách se předvedla Iva, Renča, Hanka, Eva Mikurdová a Domča s Cassie. Iva v prvním běhu důsledně opravila Corčinu odfláknutou houpačku- disk. V druhém běhu pak doplatila na nevhodnou klouzavou obuv s malými špunty, které v náročném terénu skutečně nestíhaly a pozbyly svou funkci. Renča zaperlila tuneliádou. Tato překážka se jí stala osudnou v obou bězích. Eva s Delisou absolvovaly parkury svým typicky rekreačním tempem s jedním diskem a dvěma odmítnutími v běhu druhém. Hanka s Axem v prvním běhu neuhlídala Axovu lásku k tunelům a tak ač spokojený Ax ( super tunýlek..!!!), Hanka jeho nadšení nesdílela. Vše si vynahradila v moc pěkném druhém běhu. Škoda jen spadlé laťky na první překážce. Mohla to být i bedna. Dominika byla svázána „ povinností“ zaběhnout alespoň jednu zkoušku na výbornou. Motivací jí byla účast na juniorském kvalifikačním závodu v Praze. První běh ještě Domča neustála, ale druhý- se spoustou tunelů- zaběhly s Cassie parádně a k výborné to byla i bedna- 3. místo. Také Šárka s Quini se blýskly. Oba běhy zaběhly bez chybičky, ovšem časově bohužel na výbornou nedosáhly.

  Počasí se ani po dvojkových bězích neumoudřilo. Z temné oblohy se naopak začaly spouštět ještě hustší provazy deště. Následovaly jedničkové běhy. Terén byl už na hranici regulérnosti, ale pustily jsme se do boje, tak bylo třeba vytrvat. První, velmi běhavý parkur, se stal doménou Annie s Evou (v závěsu…). Annie to napálila bláto- nebláto..asi už to chtěla mít rychle z krku a výsledkem bylo 1. místo a 1. výborná v jejich úplně prvním závodním působení. Druhý běh absolvovala Annie co do rychlosti stejně jako první, jelikož ovšem přeskočila jednu skokovku a napálila to rovnou do tunelu, vysoužila si disk. Lucka s Algidou se překvapivě diskly v obou bězích na stejném méstě- oběhnutím první překážky. Poté ale Algida předvedla v obou případech úžasný běh s jiskrou a pravým borderčím nadšením. I přes disky byla Lucka s výkonem svého černobílého zlatíčka spokojená. Kristýnka už pomalu, ale jistě,  začíná patřit k zkušeným závodníkům, kteří jsou schopni podat spolehlivý a vyrovnaný výkon. I tentokrát převedla, že v budoucnu bude třeba s ní v agi světě počítat. Soupeřům nevěnuje nic zadarmo. Bedna jí unikla o pověstný fousek, ale i tak – oba bezchybné běhy byly v takových podmínkách úspěchem.

   Závody tedy moc toho vosího štěstí nepřinesly, přesto jsme si mohly  u bedny aspoň dvakrát zabzučet.

Veselý závěr patřil opět stanové taškařici, tentokrát v podání dua Panáčovek. Jejich samopostavitelný stan bohužel nefungoval také jako samosložitelný. K postupu složení sice nabádaly vyobrazené jednotlivé fáze, ale jak bylo patrno, když se k obrázkům dostanou lidé kapku natvrdlí, efekt návodu se rozplyne . Realitou zůstává jen půlhodinová groteska, při níž stan všemožně vystřeluje do stran, pohlcuje své krotitele do svých útrob, vzdoruje pružnou konstrukcí. Nakonec s pomocí boží (a Jardy Frančíka) byl vzpurný stan konečně vsoukán do obalu a tím byla udělána důstojná tečka za náročnými, ale přesto bezva závody.

 

BZZZ-BZZZ-BZZZ!!!

 

Fotogalerie